|
Главная • Биографии • Стихи по темам • Случайное стихотворение • Переводчики • Ссылки • Антологии Рейтинг поэтов • Рейтинг стихотворений |
|
Уильям Вордсворт (William Wordsworth) Tisy Zde stojí tis, jež pýchou Lortonu, až po dnešní den stojí sám zde v středu vlastního stínu, jako druhdy stál, když davům Umfrawilla, Percyho na pochodu ku skalným výšinám rád půjčil střely; snad i oněm též, již moře projeli, u Azincourtu své zvučné luky napínali, dříve snad ještě u Crecy a Poitiers. Ký mocný objem, hlubý jak má stín ten osamělý strom! Jest živá bytost rostoucí zvolna, než by zhynout moh a tvaru zjevu příliš nádherného, než poražen by být moh' — Hrdější jest v Borrowthalu bratrská jich druž, jež spojila se v slavný, šumný les. Mohutné kmeny! Každý žilek spleť, jež, haďata, se spolu proplítají; výš tíhnou, vkořeněny do sebe, tak fantastický zjev, jenž temným zrakem svým leká smělce. — Dóm to pilířů, na holé kde a tmavorudé půdě, již bouří svadlé, padajícím listím, kde v chmurném hustých větví klenutí, jež tmavých jahod zdobou protkáno, pro duchy kyne o poledni kvas. Strach, Naděj chvějná, Mlčení a Děs, Smrt Kostlivec a Stín Čas slaví zde v tom dómu přírody, jenž posypán jak oltáři jest omšených skal kusy, svou družnou bohoslužbu, v němém klidu než lehnou zas, by proudům naslouchaly, jež srčí v skalných roklích Glaramaru. Текст оригинала на английском языке Yew-Trees THERE is a yew-tree, pride of Lorton Vale, Which to this day stands single, in the midst Of its own darkness, as it stood of yore: Not loath to furnish weapons for the bands Of Umfraville or Percy ere they marched To Scotland’s heaths; or those that crossed the sea And drew their sounding bows at Azincour, Perhaps at earlier Crecy, or Poictiers. Of vast circumference and gloom profound This solitary tree! a living thing Produced too slowly ever to decay; Of form and aspect too magnificent To be destroyed. But worthier still of note Are those fraternal four of Borrowdale, Joined in one solemn and capacious grove; Huge trunks! and each particular trunk a growth Of intertwisted fibres serpentine Up-coiling, and inveterately convolved; Nor uninformed with fantasy, and looks That threaten the profane;—a pillared shade, Upon whose grassless floor of red-brown hue, By sheddings from the pining umbrage tinged Perennially,—beneath whose sable roof Of boughs, as if for festal purpose, decked With unrejoicing berries, ghostly shapes May meet at noontide,—Fear and trembling Hope, Silence and Foresight; Death the skeleton And Time the shadow,—there to celebrate, As in a natural temple scattered o’er With altars undisturbed of mossy stone, United worship; or in mute repose To lie, and listen to the mountain flood Murmuring from Glaramara’s inmost caves. Другие стихотворения поэта:
Распечатать стихотворение Количество обращений к стихотворению: 2086 |
||
Английская поэзия. Адрес для связи eng-poetry.ru@yandex.ru |